UVNITŘ PĚTI DĚJSTVÍ
Devdanových pět aktů: Tanec za každým ostrovem
Co se skrývá za obecným označením „tradiční tanec a akrobacie“ – na čem je ve skutečnosti postaveno každé z pěti ostrovních vystoupení Devdanu, od tance Saman po lovecký festival.
Podívejte se na termíny Devdan Show na GetYourGuide ↗Pět dějství Devdanu na první pohled
| Akce | Centrální tanec nebo scéna | Stojí za pozornost |
|---|---|---|
| Sumatra | Taneční vystoupení Saman v kombinaci s leteckou akrobacií | Skutečný taneční potlesk vsedě zapsaný na seznamu UNESCO, inscenovaný spolu s leteckou akrobacií |
| Jáva | Inszenovaná bitevní scéna | Vychází z jávské tradice dramatické, bojové dvorní choreografie. |
| Kalimantan (Borneo) | Milostný příběh vyprávěný tancem | Inspirováno námluvami Dajaků a obrazy deštného pralesa |
| Bali | Domácí tanec a gamelan | Místní kotva zájezdu po souostroví, zpracovaná s plnou producentskou péčí. |
| Papua | Lovecký festival oslava | Energetická vesnická choreografie s body artem a péřovým kostýmem |
Pět dějství, jedna spojující linie
Devdanova synopse provádí diváky Bali, Jávou, Sumatrou, Kalimantanem a Papuou – každému ostrovu je věnováno jedno dějství, i když přesné pořadí a scénické provedení se může v jednotlivých sezónách lišit. Co zůstává stálé, je struktura: každé dějství není jen obecné „regionální taneční číslo", ale konkrétní scénický výjev – bitva, námluvy, slavnost – postavený na jedné rozpoznatelné taneční tradici z dané části Indonésie. Vědět, o čem každé dějství skutečně je, nejen který ostrov představuje, usnadňuje orientaci v celé hodině a umožňuje si ji naplno vychutnat.
Sumatra: tanec Saman a letecký úvod
Sumaterský akt je vystavěn kolem tance Saman, skutečné a dobře zdokumentované performativní tradice lidu Gayo z Acehu na severu Sumatry, kterou UNESCO uznalo za nehmotné kulturní dědictví. Tančí se vsedě v těsných řadách a staví spíše než na práci nohou na rychlých, dokonale synchronizovaných tleskáních dlaní, úderech do hrudníku a tělesné perkusi – pro svůj efekt se mu někdy přezdívá „tanec tisíce rukou". Devdan toto precizní provedení v sedě spojuje se vzdušnou akrobatickou sekvencí, čímž otevírá cestu představení skutečnou regionální tradicí, nikoli tradicí vymyšlenou. Je to užitečný akt, který stojí za pozorné sledování, chcete-li vidět metodu celého představení v kostce: nejprve skutečná lidová tradice, na ni teprve navrstvené divadelní zveličení.
Jáva: dramatická bitevní scéna
Javánské vystoupení je inscenováno jako dramatická bitevní sekvence, čerpající z dlouhé ostrovní tradice bojového a dvorského umění – ze stejné široké linie, z níž vzešel klasický jávský taneční dramatický žánr i vyprávění doprovázené gamelanem. Jáva byla historicky domovem nejvlivnějších indonéských královských dvorů a její scénické umění tíhne spíše k formálnosti a kontrolované preciznosti než k volnosti či improvizaci; inscenovaný konflikt je tak přirozeným způsobem, jak tuto disciplínu přenést do akrobatické show, aniž by se ztratila divadelní dramatičnost. Všímejte si kontrastu v tónu s okolními čísly – choreografie je zde obecně pevnější a více založená na formacích než volnější, slavnostnější pohyb v papuánském vystoupení, které show uzavírá.
Kalimantan: milostný příběh z nitra Bornea
Akt Kalimantan — indonéská část ostrova Borneo — je vystavěn kolem milostného příběhu, čerpajícího z námluvních tradic a lesní obraznosti dayackých národů ostrova. Dayacká performativní kultura často zahrnuje život v dlouhých domech, peří zoborožce a válečnické motivy, což tomuto aktu dodává vizuálně zcela odlišnou paletu ve srovnání s dvornější jávskou scénou před ním či balijskou scénou po něm — připomínku, že „indonéský tanec" není jeden styl, ale mnoho stylů, které žijí vedle sebe v jedné zemi. Pro většinu návštěvníků je to ze všech pěti aktů ten nejméně známý, což je také důvod, proč bývá jedním z nejpamátnějších momentů celého představení.
Bali: poslední úsek, nasvícený naplno
Balijské představení čerpá z tradic chrámového tance a gamelanu, které můžete během svého pobytu na ostrově už tak zahlédnout – pohyby ve stylu Legongu, pozlacený kostým, perkusivní orchestrální hudba – ale je inscenováno s plným osvětlením, zvukem a choreografií účelově postaveného divadla, nikoli vesnického nádvoří. Pro návštěvníky, kteří balijský taneční výkon ještě nikde jinde neviděli, představuje rozumný úvod; pro ty, kteří ano, je to příležitost vidět stejnou tradici v jiném měřítku, s plným souborem a jevištními efekty, namísto intimnějšího prostředí chrámového nádvoří.
Papua: lovecký festival a nejzazší okraj souostroví
Cesta končí v Papui, nejvýchodnějším a kulturně melanéském regionu Indonésie, závěrečným číslem postaveným kolem vesnického loveckého festivalu – svéráznou skupinovou choreografií, tělesnými barvami a péřovými kostýmy, které čerpají z tradic zcela odlišných od malajských a hinduistických vlivů, jež byly k vidění dříve v průběhu představení. Zakončení právě zde, a ne na Bali, je záměrné dramaturgické rozhodnutí: diváka před koncem večera posune až na samý okraj souostroví a zdůrazní, jak obrovskou kulturní vzdálenost večer během jediného sezení urazil – od dvorní formálnosti Jávy až po oslavnou energii papuánského vesnického festivalu.